Sonet o naprosté lásce, autor: Vinicius de Moraes

Napsáno v roce 1951 pro jeho tehdejší družku Lilu Bôscoli, Sonet o naprosté lásce je jednou z nejznámějších skladeb básníka Vinicia de Moraese.

Tvorba se zabývá složitostí tohoto silného citu, lásky. Verše pojednávají o odevzdanosti a rozporech, které jsou vlastní vášni.

Poznejte lépe mistrovské dílo tohoto básníka.

Sonet o naprosté lásce

Mám tě moc ráda, lásko... nezpívej.

Lidské srdce s více pravdy...

Miluji tě jako přítele a milence.

Ve stále rozmanité realitě

Konečně tě miluji klidnou a vstřícnou láskou,

A já tě miluji i za hranicemi, přítomný v touze.

Miluji tě, konečně, s velkou svobodou

Na věčnosti a v každém okamžiku.

Miluju tě jako brouka, prostě,

o lásce bez tajemství a bez ctnosti

S obrovskou a trvalou touhou.

A milovat tě tak moc a tak často,

Je to jeden den ve vašem těle náhle

Zemřu na to, že jsem miloval víc, než jsem mohl.

Analýza a interpretace Sonet o naprosté lásce

Báseň Sonet o naprosté lásce Textař v něm slibuje naprostou a absolutní odevzdanost, ačkoli si je vědom konečnosti tohoto pocitu.

Podívejme se na skladbu strofu po strofě.

První sloka

Mám tě moc ráda, lásko... nezpívej.

Lidské srdce s více pravdy...

Miluji tě jako přítele a milence.

Ve stále rozmanitější realitě.

Básnický subjekt zde prohlašuje svůj cit za opravdový, plný a absolutní. Obrací se na svou milovanou s příslibem, že je maximálně upřímný. Jeho prohlášením jako by nebylo možné, aby existovala opravdovější lidská láska, než jakou cítí on.

Jedná se o mnohostranná náklonnost, která vidí v druhém nejen zdroj potěšení a rozkoše ale také jako partner, společník na všechny hodiny.

Z četby prvních veršů můžeme shrnout, že pro lyrické já je milostný vztah někdy založen na smyslnosti a jindy na přátelství.

Druhá sloka

Konečně tě miluji klidnou a vstřícnou láskou,

A já tě miluji i za hranicemi, přítomný v touze.

Miluji tě, konečně, s velkou svobodou

Na věčnosti a v každém okamžiku.

Druhá sloka je nesmírně poetická a zabývá se časem lásky, která žije v přítomnosti a zároveň v očekávání budoucnosti.

Já-lyrik je nyní se svou milovanou osobou a žije v situaci tepla a plnosti, ale zároveň je schopen promítnout se do situace, kdy bude převládat nepřítomnost (a zaručuje, že i v tomto kontextu bude cítit lásku).

Třetí sloka

Miluju tě jako brouka, prostě,

o lásce bez tajemství a bez ctnosti

S obrovskou a trvalou touhou.

V této pasáži je báseň prodchnuta smyslným tónem. srovnání s živočišnou přírodou To čtenáři připomíná, co je v milostném citu sžíravé a iracionální.

V těchto třech verších jsme svědky toho, jak je láska instinktivní a postrádá důvody. Neznáme její původ a náklonnost není spojena s žádnou zásluhou ani logickým vysvětlením.

Tato strofa je zvláštní tím, že se v ní střídá představa stálosti ("obrovská a trvalá touha") s vnímáním, že v lásce chybí kontrola ("jako zvíře, prostě").

Čtvrtý verš

A milovat tě tak moc a tak často,

Je to jeden den ve vašem těle náhle

Zemřu na to, že jsem miloval víc, než jsem mohl.

V průběhu čtvrté sloky si uvědomujeme, že láska je pocit, který pohlcuje sám sebe .

Navzdory smutnému poznání konečnosti citu je básnický subjekt smířen s tím, že již zná osud tak silného citu.

Je důležité si uvědomit, že i když básnický subjekt zná osud lásky, nepřestává prožívat cit v jeho plnosti a vytěží z něj všechnu krásu, kterou může.

Struktura básně

Vinicius de Moraes vychází z klasické struktury sonetu, jednoho z nejtradičnějších způsobů ustálené formy.

Struktura se skládá ze dvou kvartetů a dvou tercetů o celkovém počtu 14 pravidelných desetislabičných veršů.

Formát sonetu začali modernističtí básníci připomínat zejména ve druhé fázi hnutí. Kromě Vinicia de Moraese se pro tvorbu svých veršů z této ustálené formy rozhodli i další slavní autoři, například Manuel Bandeira.

Říkanky jsou uspořádány následovně:

Mám tě moc rád, lásko... nezpívej (A)

Lidské srdce s více pravdy... (B)

Miluji tě jako přítele a milence (A)

V neustále se měnící realitě (B)

Konečně tě miluji tichou, vstřícnou láskou, (A)

A já tě miluji víc než jen, přítomný v touze (B)

Miluji tě, konečně, s velkou svobodou (B)

Na věčnosti a v každém okamžiku (A)

Miluji tě jako brouka, prostě, (C)

o lásce bez tajemství a bez ctnosti (D)

S masivní a trvalou touhou (C)

A milovat tě tak moc a tak často, (D)

Jednoho dne ve svém těle náhle (C)

Zemřu na to, že jsem miloval víc, než jsem mohl (D)

Zveřejnění Sonet o naprosté lásce

Báseň, o níž je řeč, vznikla v roce 1951, kdy bylo básníkovi 38 let a trpěl vášnivou láskou k Lile Bôscoliové (pravnučce Chiquinha Gonzagy), které bylo v té době 19 let. Byla inspirující múzou jeho básní. Sonet naprosté lásky.

Cit byl tak silný, že se ještě téhož roku vzali a žili spolu sedm let. Vztah přinesl dva plody, dcery Georgianu a Lucianu.

Sonet o naprosté lásce je součástí druhé fáze básnické tvorby Vinicia de Moraese. Toto období je badateli obvykle považováno za období od vydání knihy Nové básně.

Poslechněte si báseň recitovanou básníkem

Co takhle poslouchat Sonet o naprosté lásce recitoval malý básník?

Seznamte se také s