Symbolismus: původ, literatura a charakteristika

Symbolismus byl umělecký směr, který se v Evropě objevil v 19. století.

Tento okruh zahrnoval různé umělecké jazyky s důrazem na literaturu, zejména poezii.

Tento směr byl založen na odporu k objektivitě předchozích hnutí, jako byl parnasismus, a na ideálech scientismu a materialismu.

Symbolismus tak představoval způsob vyjádření založený na subjektivitě, fantazii, tajemství a úniku z reality.

Původ a historický kontext symbolismu

Symbolismus vyklíčil v Evropě ve druhé polovině 19. století, přesněji ve Francii kolem roku 1880.

V té době svět procházel velkými změnami, a to jak v oblasti sociální, tak i ekonomické a kulturní.

Rozvoj kapitalistického systému, upevňování průmyslové revoluce, vzestup buržoazie a spory o nové tržní niky a místa k vykořisťování, jako byl africký kontinent, hluboce proměnily společnost. Později tyto faktory vyvolaly nešťastné epizody, jako byla první světová válka (1914-1918).

Tento filozofický směr byl nesmírně racionální a snažil se objektivně pochopit a vysvětlit realitu, přičemž upřednostňoval vědu před duchovnem a metafyzickými teoriemi.

Tuto formu uvažování však odmítala značná část lidí, zejména společenské vrstvy, které nebyly "obdařeny" požehnáním kapitalismu. Tito lidé se dokonce domnívali, že tento systém způsobil určitý duchovní rozvrat.

Jako vyvrácení tohoto světonázoru se tedy objevuje symbolika která má především poezii jako místo pro rozvoj.

Toto nové hnutí se jeví jako potvrzení spiritualistických myšlenek, které se snaží přiblížit člověka k božskému, kosmickému a nevysvětlitelnému.

Symbolistický proud neměl dlouhého trvání, ale rozšířil se do dalších zemí, například do Portugalska a také do Brazílie.

Charakteristika symbolistického hnutí

Jak již bylo řečeno, cílem tohoto směru bylo vyzdvihnout éterický a mystický charakter, ocenit lidskou duši, nevědomí a individualitu. Můžeme tedy říci, že charakteristiky, které v tomto směru nejvíce vynikají, jsou:

• Subjektivní a vágní jazyk;
• Používání řečnických figur;
• Vyzdvihování mystiky a fantazie;
• Oceňování kreativity;
• Preference ponurých, tajemných a esoterických témat;
• Použití nevědomí;
• Oceňování "já";
• Směsice vjemů, jako je zrak, čich, chuť, hmat a sluch;
• Hudebnost.

Symbolismus v literatuře

Přestože se symbolismus objevoval i ve výtvarném umění, například v malířství, nachází úrodnou půdu v oblasti psaného jazyka. Symbolistická literatura se tak rozvíjí plynule a oceňuje oneirický, smyslový a tvůrčí vesmír.

Spisovatelé často používají nepřesný jazyk, například aliterace, metafory, onomatopoie a synestézie.

Kniha, která toto hnutí odstartovala, byla Květy zla (1857) francouzského spisovatele Charlese Baudelaira (1821-1867). Baudelaire byl obdivovatelem jiného spisovatele, Edgara Allana Poea, od něhož čerpal odkazy a inspiraci.

Spisovatel Charles Baudelaire jako první napsal symbolistické dílo.

Témata, která se v tomto proudu nejčastěji objevují, se týkají lásky, konečnosti života, utrpení, snů, lidské psychiky a dalších. Můžeme říci, že symbolistická literatura nějakým způsobem přebírá témata a myšlenky z romantismu.

Symbolika v Portugalsku

V Portugalsku je dílem, které symbolizmus uvedlo, kniha básní Oaristos V té době již byla země ovlivněna tímto trendem prostřednictvím časopisů "Boemia Nova" a "Os Insubmissos".

Dalšími významnými osobnostmi hnutí byli Antônio Nobre (1867-1900) a Camilo Pessanha (1867-1926).

Mezi portugalskými básníky vyniká také Florbela Espanca (1894-1930), který sice nebyl úplným symbolistou, ale čerpal z pramene tohoto literárního proudu.

Portugalská symbolistická poezie

Socha Camilo Pessanha

Už mě nebavilo zkoušet vaše tajemství:

V tvém bezbarvém pohledu, chladném skalpelu,

Můj pohled se zlomil a debatoval s ním,

Jako vlna na hřebeni skály.

Tajemství této duše a mé tajemství

A moje posedlost! Pít ho

Byl jsem tvůj oscilační ret v noční můře,

Za nocí plných hrůzy, plných strachu.

A můj hořící, halucinační polibek,

Chlazeno na správném mramoru

Z ledového rtu...

Z toho mramorového rtu, nenápadně,

Těžký jako uzavřená hrobka,

Klidný jako tiché pelago.

(z knihy Clepsidra)

Autor se ve zmíněné básni zabývá tématy, jako je láska, ztráta milované osoby a utrpení, které tento zármutek vyvolává.

Prostřednictvím metafor, které mají poněkud pohřební charakter, básník hovoří o pocitu frustrace, když člověk hledá lásku a není schopen získat láskyplný pohled, vzájemný postoj.

Báseň také odhaluje propast mezi lidmi, zejména mezi dvěma milenci, protože jeden nemůže poznat duši druhého do hloubky.

Florbela Espanca

Podívejte se také na video s básní níže Nenávist? Florbela Espanca, recituje herečka Clara Troccoli.

Symbolika v Brazílii

V Brazílii se symbolistické hnutí objevilo v roce 1893, kdy vyšly knihy Misál e Brože básníka Cruz e Sousa (1861-1898).

Dalším spisovatelem, který reprezentoval symbolistní poezii na brazilské půdě, byl Alphonsus de Guimarães (1870-1921). Kromě nich můžeme zmínit také Augusta dos Anjose (1884-1914), který má rovněž prvky předmoderny.

Brazilská symbolistická poezie

Isalia Alphonsus de Guimarães

Když se Ismalia zbláznila,

Stál ve věži a snil...

Na obloze spatřil měsíc,

V moři uviděl další měsíc.

Ve snu, ve kterém se ztratil,

Všechny se koupou v měsíčním světle...

Chtěl jsem jít do nebe,

Chtěl jsem jet k moři...

A ve své pošetilosti,

Ve věži začal zpívat...

Bylo to blízko nebe,

Bylo to daleko od moře...

A jako anděl visel

Křídla k letu...

Chtěl jsem měsíc na obloze,

Chtěl jsem mořský měsíc...

Křídla, která mu dal Bůh

Šli od síly k síle...

Jeho duše vystoupila do nebe,

Jeho tělo se ponořilo do moře...

Isalia je jednou z nejznámějších básní brazilského symbolistického období.Vypráví příběh dívky, která se v šílenství rozhodne vzít si život.

Jednoduchým a jemným způsobem nám autor vlastně vypráví o tragédii, o chvíli zoufalství, blouznění a šílenství. Popisná forma textu nás téměř nutí si scénu představit.