Pra não dizer que não falei das flores, Geraldo Vandré (analýza písně)

Píseň "Pra não dizer que não falei das flores" napsal a nazpíval Geraldo Vandré v roce 1968 a získal s ní druhé místo na Mezinárodním písňovém festivalu v tomto roce. Píseň, známá také jako "Caminhando" (Pochodující), se stala jednou z největších hymen odporu proti tehdy platnému vojenskému diktátorskému systému.

Skladba byla režimem cenzurována a Vandré byl pronásledován vojenskou policií, musel uprchnout ze země a rozhodl se pro exil, aby se vyhnul represím.

Texty písní

Chůze a zpěv a následování písně

Všichni jsme si rovni, ať už se založenýma rukama, nebo ne.

Ve školách, na ulicích, na polích a v budovách

Chůze a zpěv a následování písně

Pojď, jdeme, čekat neznamená vědět.

Kdo zná čas, nečeká, až se to stane.

Na polích je hlad ve velkých plantážích

Ulicemi pochodují nerozhodnuté proudy

Květina je pro ně stále nejsilnějším refrénem.

A věřte, že květiny bijí na dělo

Pojď, jdeme, čekat neznamená vědět.

Kdo zná čas, nečeká, až se to stane.

Jsou tu ozbrojení vojáci, milovaní či nemilovaní.

Téměř všichni prohráli se zbraní v ruce

V kasárnách se učí starou lekci.

Zemřít za vlast a žít bez rozumu.

Pojď, jdeme, čekat neznamená vědět.

Kdo zná čas, nečeká, až se to stane.

Ve školách, na ulicích, na polích a v budovách

Všichni jsme vojáci, ať už ozbrojení, nebo ne.

Chůze a zpěv a následování písně

Všichni jsme si rovni, ať už se založenýma rukama, nebo ne.

Lásky v mysli, květiny na zemi

Jistota vpředu, historie v ruce

Chůze a zpěv a následování písně

Učení a výuka nové lekce

Pojď, jdeme, čekat neznamená vědět.

Kdo zná čas, nečeká, až se to stane.

Analýza a interpretace

Téma má zvukomalebnost hymny a řídí se jednoduchým rýmovým schématem (A-A-B-B, tj. první verš se rýmuje s druhým, třetí se čtvrtým atd.). Používá také rejstřík běžného jazyka a text je snadno zapamatovatelný a předatelný ostatním.

Zdá se tedy, že odkazuje na písně, které se používaly při pochodech, protestech a demonstracích proti režimu, jež se v roce 1968 rozšířily po celé zemi. Hudba se tehdy používala jako nástroj boje, který měl přímo a stručně šířit ideologická poselství a revoltu.

Chůze a zpěv a následování písně

Všichni jsme si rovni, ať už se založenýma rukama, nebo ne.

Ve školách, na ulicích, na polích a v budovách

Chůze a zpěv a následování písně

Na to poukazuje už první strofa se slovesy "jít a zpívat", která přímo odkazují k obrazu pochodu či veřejného protestu. Tam jsou si občané "všichni rovni", i když mezi nimi není žádný vztah ("zbraně podané či nepodané").

Protest za ukončení vojenské diktatury v roce 1968.

S odkazem na "školy, ulice, pole, budovy" chtěl Vandré demonstrovat, že lidé ze všech společenských vrstev a s různými povoláními a zájmy jsou spolu a pochodují za stejnou věc. Potřeba jednoty, po které se volá, a připomínka, že všichni chtěli totéž: svobodu, je zřejmá.

Pojď, jdeme, čekat neznamená vědět.

Kdo zná čas, nečeká, až se to stane.

Refrén, který se během písně několikrát opakuje, je výzva k akci a jednotě Geraldo se obrací přímo k posluchačům hudby a vyzývá je k boji: "Pojďte." Tím, že používá první osobu množného čísla (ve slově "pojďme"), vtiskuje akci kolektivní aspekt a připomíná jim, že v boji budou pokračovat společně.

Konstatováním, že "čekat neznamená vědět", autor zdůrazňuje, že ti, kdo si uvědomují realitu v zemi, nemohou čekat se založenýma rukama, až se věci změní. Změna a revoluce nebude nikomu podána na talíři, je třeba rychle jednat ("ti, kdo vědí, jsou rychlokvašení, nečekají, až se to stane").

Na polích je hlad ve velkých plantážích

Ulicemi pochodují nerozhodnuté proudy

Květina je pro ně stále nejsilnějším refrénem.

A věřte, že květiny bijí na dělo

Tato strofa odsuzuje bída Silná kritika se snesla i na pacifisty, kteří chtěli politickou krizi řešit diplomatickou cestou a společnou dohodou, organizovanou v "nerozhodných koridorech".

Portrét Jana Rose Kasmira, který v roce 1967 čelil americkým vojákům s květinou.

Ideály "míru a lásky" prosazované kontrakulturním hnutím hippie, o květiny energie, Symbolizují je květiny ("nejsilnější chór"). Zdůrazňuje se jejich nedostatečnost proti "dělu" (síle a násilí vojenské policie).

Jsou tu ozbrojení vojáci, milovaní či nemilovaní.

Téměř všichni prohráli se zbraní v ruce

V kasárnách se učí starou lekci.

Zemřít za vlast a žít bez rozumu.

Přestože vojenské jednotky symbolizují nepřítele, diktátorskou moc, hudba vojáky nedehumanizuje. Naopak připomíná, že byli "téměř všichni ztraceni se zbraní v ruce", to znamená, že používali násilí, zabíjeli, ale ani oni sami nevěděli proč. Jen slepě poslouchali rozkazy, kvůli vymývání mozků že trpěli: "stará lekce / umírat za vlast a žít bez rozumu".

Brazilští vojáci během vojenské diktatury.

Vojáci v čele s duch falešného vlastenectví Museli obětovat své životy a často i zemřít pro systém, který chránili a jehož byli také oběťmi.

Ve školách, na ulicích, na polích a v budovách

Všichni jsme vojáci, ať už ozbrojení nebo ne.

Chůze a zpěv a následování písně

Všichni jsme si rovni, ať už se založenýma rukama, nebo ne.

Lásky v mysli, květiny na zemi

Jistota vpředu, historie v ruce

Chůze a zpěv a následování písně

Učení a výuka nové lekce

V poslední sloce je posíleno poselství o rovnosti všech občanů a naléhavosti společného boje, protože jen organizované hnutí může vést k revoluci.

Píseň jim připomínala, aby šli vpřed s "láskou na mysli" a mysleli na lidi, které milovali a kteří se stali oběťmi vojenských represí. Aby zvítězili, bylo třeba nechat "květiny na zemi", tedy opustit pacifistické přístupy.

V jejich rukou byly "dějiny", možnost změnit realitu země a budoucnost všech Brazilců. Měli pokračovat v "chůzi a zpěvu" a "učení a vyučování nové lekce", předávat své znalosti, probouzet další lidi k bojovnosti.

Význam hudby

"Aby se neřeklo, že jsem se nezmínil o květinách" je... výzva k radikálnímu politickému odporu výzva ke všem formám boje, které jsou nezbytné ke svržení diktatury.

Geraldo Vandré mluví o květinách, aby se pokusil ukázat, že v boji proti zbraním a dělům nestačí používat "mír a lásku", a zdůrazňuje, že jedinou cestou k vítězství je jednota a organizované hnutí.

Historické pozadí

1968: represe a odpor

V roce 1968 Brazílie čelila jednomu z nejhorších momentů politické represe, instituci AI-5: souboru zákonů, které dávaly režimu téměř neomezené pravomoci.

Tváří v tvář autoritářství a několika případům policejního násilí se začali mobilizovat vysokoškolští studenti, kteří pořádali veřejné protesty, jež se setkávaly s agresí, zatykači a někdy i vraždami.

Postupně se tyto protesty rozšířily po celé zemi a k hnutí se přidaly další skupiny: umělci, novináři, kněží, právníci, matky atd.

Cenzura

Portrét brazilských hereček protestujících proti cenzuře.

Navzdory cenzuře, která vyhrožovala, zakazovala a pronásledovala, se hudba stala jedním z uměleckých prostředků, které sloužily k předávání politických a společenských poselství.

Tlumočníci si byli vědomi nebezpečí, kterému se vystavují, když zveřejňují své názory, ale riskovali své životy, aby se postavili zavedené moci a předali Brazilcům poselství síly a odvahy.

Mnoho let po Mezinárodním písňovém festivalu v roce 1968 se jeden z členů poroty v rozhovoru přiznal, že vítěznou písní by byla "Pra não dizer que não falei das flores". Vandré se umístila na druhém místě kvůli politickému tlaku organizátorů akce a televize Globo, která program vysílala.

Geraldo Vandré: exil a odchod z veřejného života

Geraldo Vandré na Mezinárodním písňovém festivalu v roce 1968.

Možnými důsledky pro ty, kdo se postavili vojenské moci, bylo vězení, smrt nebo pro ty, kterým se podařilo uniknout, vyhnanství.

Kvůli knize "Pra não dizer que não falei das flores" začal být Geraldo Vandré sledován oddělením pro politický a sociální pořádek a musel uprchnout.

Procestoval řadu zemí, například Chile, Alžírsko, Německo, Řecko, Rakousko, Bulharsko a Francii. Když se v roce 1975 vrátil do Brazílie, raději se držel stranou pozornosti a věnoval se kariéře právníka.

Jeho píseň a politické poselství, které v ní zaznělo, se však zapsaly do dějin brazilské hudby a politického odporu.

Seznamte se také s