Strop Sixtinské kaple: podrobná analýza všech panelů

V Sixtinské kapli se nachází jedno z nejsymboličtějších děl celé italské renesance: strop Sixtinské kaple.

Obrazy byly namalovány technikou fresky podle Michelangelo Buonarroti (1475-1564) a na objednávku císaře Josefa II. Papež Julius II. (1443- 1513).

Protože Michelangelo uznával, že je především sochařem, přijal papežovo pozvání jen nerad.

Dílo začalo vznikat v roce 1508 a bylo dokončeno v roce 1512, což byl úctyhodný výkon vzhledem k tomu, že autor pracoval sám a vleže.

Analýza nástropních maleb

Stropní dělení je vybaveno devět panelů Volba biblického tématu vytváří souvislost mezi počátky lidstva a příchodem Krista, která ve skladbě chybí.

Strop Sixtinské kaple

Kresby jsou ovlivněny sochařstvím a je na nich vidět, jaký význam mají v umělcově tvorbě. Stejně tak je na obrazech patrné Michelangelovo mistrovství v zobrazení a znalosti lidské anatomie.

Postavy jsou převážně silné, energické a mohutné, ale také elegantní. Jsou to svalnaté bytosti, které se téměř nemožně kroutí a dodávají celé kompozici pohyb a energii.

Tato živost kompozice je jistě odrazem historického okamžiku, který Itálie prožívala a který se brzy rozšíří po celé Evropě. Nebyla to jen renesance klasického umění, která dýchala, ale také znovuobjevení řecké filozofie a římského humanismu.

Rodila se nová Evropa, která opouštěla středověk a vstupovala do novověku, kde se středem "světa" stal člověk.

Devět panelů vypráví příběh stvoření. První představuje oddělení světla od tmy, druhý zobrazuje stvoření Slunce, Měsíce a planet a třetí představuje oddělení Země od moře.

Stvoření Adama

Na čtvrtém panelu je stvoření Adama, jeden z nejrozšířenějších a nejuznávanějších obrazů na světě. Adam se zde jakoby líně opírá. Zdá se, že nutí Boha k poslednímu úsilí, aby se mohl dotknout jeho prstů a dát mu tak život.

Na rozdíl od "líné" postavy Adama je Bůh obdařen pohybem a energií a dokonce i jeho vlasy se pohybují s neviditelným vánkem.

Pod levou paží nese Bůh postavu Evy, která drží jeho ruku a trpělivě čeká, až Adam přijme jiskru života, aby ji mohla přijmout i ona.

Stvoření Adama

Viz podrobnější rozbor knihy Stvoření Adama.

Na pátém (a ústředním) panelu vidíme konečně stvoření Evy. Na šestém máme vyhnání Adama a Evy z ráje. Na sedmém vidíme Noemovu oběť. Na osmém vidíme všeobecnou potopu a na devátém, který je poslední, Noemovo opilství.

Na okrajích panelů se také střídají vyobrazení Proroci (Zachariáš, Joel, Izaiáš, Ezechiel, Daniel, Jeremiáš a Jonáš) a Sibyly (Jde o srovnání křesťanství a pohanství, což někteří historici považují za rafinovaný způsob, jakým autor kritizoval církev.)

Panely jsou orámovány malovanými architektonickými prvky (včetně sochařských figur) s extrémním realismem, s nimiž postavy interagují. Některé z nich sedí, jiné se o tyto prvky falešné architektury opírají.

Ve čtyřech rozích stropu jsou také znázorněny velké záchrany Izraele.

Kolem středu kompozice je také rozmístěno dvacet sedících nahých mužských postav, tzv. " Ignudi ", což je jméno, které si autor sám připsal.

Ignudis, nahé mužské postavy, v Sixtinské kapli

Tyto postavy se objevují kolem pěti z devíti stropních panelů, a to v "Noemově opilosti", "Noemově oběti", "stvoření Evy", "oddělení země od moře" a "oddělení světla a tmy".

Není však přesně známo, co představují, ani důvod jejich zařazení.

Poslední soud

O více než dvacet let později se Michelangelo vrátil do Sixtinské kaple, aby předvedl... Poslední soud (1536-1541) freska na oltářní stěně kaple.

Toto dílo bylo Michelangelovi zadáno společností Papež Klement VII (1478-1534), ale práce začnou až po smrti tohoto papeže a již za pontifikátu papeže Josefa II. Pavel III. (1468- 1549).

V kontrastu s vitalitou, rytmem a zářivou energií stropních fresek je vyobrazení mrtvého. Konečný rozsudek je pochmurná. Celkem je tři sta devadesát jedna těl původně zobrazeny nahé (včetně Panny Marie).

Poslední soud namalovaný po vytvoření fresek na stropě kaple.

Kompozici dominuje ústřední postava nesmiřitelného a hrůzu nahánějícího Krista. V pozadí vidíme rozervanou oblohu a v dolní části pak, jak andělé troubí na polnice a ohlašují Poslední soud.

Po Kristově boku se Panna dívá jinam, odmítá vidět chaos, bídu, utrpení a to, jak budou všichni hříšníci uvrženi do pekla.

Jednou z představených postav je Saint Barthelemy který v jedné ruce drží nůž své oběti a ve druhé svou staženou kůži.

Předpokládá se, že Michelangelo zpracoval svůj autoportrét podle obrazu světce, takže znetvořená tvář s odřenou kůží je tváří samotného umělce, snad metaforou znázorňující jeho zmučenou duši.

Svatý Bartoloměj podrobně od Konečný rozsudek

Rozdíly mezi malbami na stropě a na stěně oltáře souvisejí s odlišnou kulturní a politickou kontextualizací v době vzniku díla.

Evropa prožívala duchovní a politickou krizi, začínala léta reformace, která měla vést k rozdělení uvnitř církve. Zdá se, že skladba slouží jako varování, že nepřátelé církve jsou odsouzeni k zániku. Není odpuštění, neboť Kristus je neúprosný.

Protože všechny postavy na tomto díle byly namalovány bez šatů, vyvolalo to v následujících letech kontroverze. Mnozí obviňovali církev z pokrytectví a považovali obraz za skandální.

Více než dvacet let šířili obvinění díla myšlenku, že církev do jedné ze svých hlavních instalací zařadila obscénní dílo, a vedli kampaň za zničení obrazů.

V obavách z nejhoršího se církev v osobě Papež Klement VII. (1478-1534) nechal přemalovat několik aktů. Snahou bylo zachovat původní dílo a zabránit tak jeho zničení. Tuto práci provedl Daniele da Volterra v roce Michelangelovy smrti.

Restaurátorské práce

Poslední restaurátorské zásahy (1980 a 1994) v Sixtinské kapli, zaměřené na čištění fresek, odhalily Michelangelovu stránku, kterou historici nechtěně ignorovali.

Do té doby se v tomto díle oceňovala pouze forma a design, přičemž důraz byl kladen na kresbu na úkor barev. Očištění od staleté špíny a kouře ze svíček však odhalilo živou paletu barev v Michelangelově původním díle.

Ukázalo se tak, že umělec byl nejen geniální kreslíř a sochař, ale také vynikající kolorista na úrovni samotného Leonarda da Vinciho.

Detail před a po restaurování

Sixtinská kaple

Sixtinská kaple (1473-1481) se nachází v papežově oficiálním sídle, Apoštolském paláci ve Vatikánu. Její stavba byla inspirována Šalamounovým chrámem. Papež zde příležitostně slouží mše a také se zde schází konkláve, které volí nového papeže.

Kaple sloužila jako dílna pro některé z největších umělců italské renesance, nejen pro Michelangela. Rafael , Bernini e Botticelli .

Je však nesporné, že pouhá zmínka o kapli nám dnes připomene její velkolepý strop a oltářní fresky, které vytvořil Michelangelo.

Michelangelo Buonarotti

Michelangelo (1475-1564) byl jednou z ikon renesance a je považován za jednoho z největších géniů umění všech dob.

Jeho genialita byla rozpoznána již v mládí, kdy byl považován za obtížnou osobnost. Domenico Ghirlandaio a v patnácti letech Lorenzo II. de Medici ho vzal pod svou ochranu.

Michelangelo, humanista a fascinovaný klasickým dědictvím, se ve své tvorbě zaměřil na lidský obraz jako základní vyjadřovací prostředek, což je patrné i v jeho sochách.

Seznamte se také s :