Obsah
Božská komedie napsal Florenťan Dante Alighieri v letech 1304 až 1321. epická báseň Literární žánr, který ve verších vypráví o hrdinských činech.
Takové výkony byly považovány za vzor ctnosti, ať už pravdivé, nebo smyšlené. Dílo tak představuje souhrn středověké kultury a vědění, a to jak náboženského, tak filozofického, vědeckého a morálního.
Původně se báseň jmenovala Komedie Tak se označovala díla se šťastným koncem, na rozdíl od klasického pojetí tragédie.
Když byl Giovanni Boccaccio pověřen, aby o díle napsal, nazval ho Božská komedie zdůraznit ústřední význam křesťanských hodnot.
Ilustrace ráje pro Božská komedie Gustave Doré
Můžeme shrnout strukturu a charakteristiky Božská komedie takto:
- Úvodní zpěv
- Tři kapitoly: Peklo, Očistec a Ráj
- Každá kapitola je rozdělena do třiceti tří kantos.
- Dílo obsahuje celkem sto písní
- Peklo je tvořeno devíti kruhy
- Očistec se skládá z devíti stupňů, které se dělí na předočistec, sedm stupňů a pozemský ráj.
- Ráj je rozdělen do devíti sfér a Empyreus.
- Všechny písně jsou napsány v třetí rým - Dantův verš - jehož strofy jsou složeny z tercetů v dekadických slabikách s prokládaným rýmem.
Proč Dante uspořádal dílo tímto způsobem? Kvůli symbolické hodnotě, kterou čísla měla ve středověké představivosti. Proto hrají důležitou roli v uspořádání textu a ve vyložení myšlenek Dantova díla. Božská komedie Konkrétně:
- Číslo tři, symbol božské dokonalosti a Svaté Trojice;
- Číslo čtyři odkazuje na čtyři živly: zemi, vzduch, vodu a oheň;
- Číslo sedm, symbol úplného celku. Označuje také hlavní hříchy;
- Číslo devět, symbol moudrosti a hledání nejvyššího dobra;
- Číslo sto, symbol dokonalosti.
Souhrn
Ilustrace Williama Blakea zobrazuje Danta prchajícího před zvířaty.
Viz_také: Bohyně Persefona: mýtus a symbolika (Řecká mytologie)Dante, básníkovo alter ego, se ztratí v temné džungli. Za úsvitu dorazí k osvětlené hoře, kde ho obléhají tři symbolická zvířata: levhart, lev a vlčice. Na pomoc mu přichází duše Vergilia, latinského básníka, a oznamuje mu, že ho jeho milovaná Beatrice pověřila, aby ho zavedl k branám ráje. K tomu musí nejprve projít peklem aočistec.
V první části cesty provází Vergilius poutníka devíti pekelnými kruhy, v nichž Dante nahlíží na tresty, které postihují hříšné hříšníky.
Ve druhé části se poutník-poet seznámí s očistcem, místem, kde hříšné, ale kající se duše očišťují své hříchy, aby mohly vystoupit do nebe.
Ve třetí části je Dante přivítán Beatricí u bran ráje, protože Vergiliovi je vstup zakázán, protože je pohan. Dante vidí nebeskou klenbu a je svědkem vítězství svatých a slávy Nejvyššího.
Osvícený a obrácený zjevením se poutník básník vrací na zem a rozhodne se vydat svědectví o své cestě v básni, aby lidstvo varoval a poradil mu.
Hlavními postavami Božské komedie jsou v podstatě:
- Dante poutnický básník, který představuje lidský úděl.
- Virgílio Básník klasického starověku, který představuje racionální myšlení a ctnost.
- Beatriz Dantova mladistvá láska, která představuje víru.
Kromě nich se Dante v básni zmiňuje o různých postavách z antické, biblické a mytologické historie a také o rozpoznatelných postavách ze života Florencie čtrnáctého století.
Peklo
Ilustrace Sandra Botticelliho z roku 1480 zobrazující peklo v Božské komedii
Zanechte veškeré naděje, vy, kteří vstupujete!
První část Božské komedie se věnuje peklu. Dante a Vergilius nejprve procházejí zbabělci, které autor nazývá zbytečnými. Když básníci dorazí k řece Aqueronte, setkají se s pekelným lodníkem Cháronem, který odváží duše ke dveřím pekla.
Nápis na dveřích zní: "Ó ty, který vstupuješ, zanech veškeré naděje." Peklo je strukturováno do devíti kruhů, kde jsou zatracenci rozděleni podle svých provinění.
První kruh (nepokřtěný)
Prvním kruhem je limbo neboli ante-inferno. V něm se nacházejí duše, které, ač ctnostné, nepoznaly Krista nebo nebyly pokřtěny, včetně samotného Vergilia. Jejich trestem je, že nemohou užívat darů věčného života. Odtud byli vysvobozeni pouze patriarchové Izraele.
Druhý kruh pekla (chtíč)
Vyhrazeno pro viníky chtíče, jednoho z hlavních hříchů. U vchodu Minos zkoumá duše a určuje trest. Je zde Francesca da Rimini, vznešená žena z Itálie, která se po svém tragickém konci stala symbolem cizoložství a chtíče.
Třetí kruh (obžerství)
Vyhrazeno pro hřích obžerství. Duše trpí v bažině zamořené mrazivým deštěm. V tomto kruhu je pes Cerberus a Ciacco.
Čtvrtý kruh pekla (hrabivost a marnotratnost)
Vyhrazeno pro hřích hrabivosti. Své místo v něm mají i marnotratníci. Místu předsedá Pluto, kterého básník představuje jako démona bohatství.
Pátý kruh (hněv a lenost)
Vyhrazeno pro hříchy lenosti a hněvu, Flegia, syn boha Área a král Laponců, je převozníkem, který převáží duše přes Stygijskou lagunu do pekelného města Dite. Básníci se setkávají s Filipem Argentim, Dantovým nepřítelem. Když je spatří, démoni se rozzuří.
Šestý kruh (kacířství)
Fúrie z věže Dite a Medúzy se zjevují. Anděl jim pomáhá tím, že otevírá brány města, aby mohli postupovat směrem ke kruhu nevěřících a hereziarchů, odsouzených k hořícím hrobům.
Setkávají se s urozenými epikurejci Farinatou degli Uberti, Dantovým odpůrcem, a Cavalcantem Cavalcantim z rodu Guelfů. Vergilius básníkovi vysvětluje hříchy podle scholastiky.
Sedmý kruh pekla (násilí)
Vyhrazeno pro násilníky, mezi nimiž jsou tyrani. Strážcem je Minotaurus z Kréty. Básníky přenáší kentaur Nesso přes řeku krve. Kruh je rozdělen do tří kruhů nebo obratů podle závažnosti hříchu: násilí proti bližnímu, násilí proti sobě (včetně sebevrahů) a násilí proti Bohu, přirozenému právu a umění.
Osmý kruh (podvod)
Je rozdělena na deset kruhových a soustředných jam. Zde jsou trestáni kuplíři, lichotníci, kurtizány, vyznavači simonie, věštci a podvodníci, podvodníci (zkorumpovaní), pokrytci, zloději, poradci podvodů, rozkolníci a šiřitelé sváru a nakonec padělatelé a alchymisté.
Devátý kruh (zrada)
Vyhrazeno pro zrádce. Básníci se setkávají s titány a obr Anteu je v náručí odnáší do poslední propasti. Ta je rozdělena na čtyři jámy, které jsou rozděleny takto: zrádci svých příbuzných, své vlasti, svých strávníků a svých dobrodinců. Uprostřed je sám Lucifer. Odtud vycházejí na druhou polokouli.
Očistec
Ilustrace očistce v Božské komedii od Gustava Dorého
Nechť se zde znovu vynoří mrtvá poezie,
Ó svaté múzy, které mi dodávají důvěru!
Nechte Kalliopu, ať svou harmonii trochu pozvedne,
A doprovodit mou píseň silou
S devíti vranami dech,
Utopila jakoukoli naději na vykoupení!
Očistec je místo na onom světě, kde duše očišťují své hříchy, aby mohly usilovat o nebe. Tuto představu, hluboce zakořeněnou ve středověké představivosti, Dante předpokládá.
Na základě vzývání Múz se básník dostane k břehům ostrova očistce, který se nachází na astrální polokouli. Tam se setkávají s Katonem z Utiky, kterého Dante představuje jako strážce vod. Katon je připravuje na cestu očistcem.
Před očistcem
Básníci přijíždějí do předpeklí na bárce řízené andělem. Setkávají se s hudebníkem Casellou a dalšími dušemi. Casella zpívá básníkovu píseň. Po příjezdu je Cato pokárá a skupina se rozchází. Básníci si všímají přítomnosti pozdě obrácených a exkomunikovaných za jejich vzpouru (nedbalí otálení s obrácením, náhle zemřelí a násilně zemřelí).
V noci, když Dante spí, ho Lucia přenese ke dveřím očistce. Když se probudí, vyryje mu strážce na čelo sedm písmen "P" v narážce na velké hříchy, znamení, která zmizí, až vystoupí do nebe. Anděl mu otevře dveře s mystickými klíči k pokání a obrácení.
První kruh (hrdost)
První okruh očistce je vyhrazen hříchu pýchy. Tam se rozjímá nad sochařskými příklady pokory, jako je úryvek ze Zvěstování. Dále se rozjímá také nad obrazy samotné pýchy, jako jsou úryvky z Babylonské věže. Dante ztrácí první písmeno "P".
Druhý kruh (závist)
Tento okruh je vyhrazen těm, kdo se očišťují od závisti. Opět rozjímají o příkladných scénách ctnosti vtělených do Panny Marie, do samotného Ježíše kázajícího lásku k bližnímu nebo do úryvků z dávných dob.
Třetí kruh (hněv)
Třetí okruh je věnován hříchu hněvu. Vergilius vysvětluje Dantovi morální systém očistce a zamýšlí se nad chybnou láskou. Hlavním bodem je potvrzení lásky jako principu všeho dobra.
Čtvrtý kruh (lenost)
Tento okruh je vyhrazen hříchu lenosti. Probíhá důležitá diskuse o svobodné vůli a jejím vztahu k lidským činům plynoucím z lásky, a to jak k dobru, tak ke zlu.
Pátý kruh (chamtivost)
V pátém kruhu se očišťuje chamtivost. Na jedné úrovni očistce básníci uvažují o příkladech ctnosti štědrosti. Očistec se zachvěje díky osvobození duše Estacia, latinského mistra a básníka, který vzdává hold Vergiliovi.
Šestý kruh (obžerství)
V tomto kruhu se očišťuje hřích obžerství. Statius vypráví, jak se díky proroctvím ve Vergiliově IV. eklóze zbavil chamtivosti a tajně přijal křesťanství, ale právě toto mlčení mu vyneslo odsouzení. Kajícníci jsou vystaveni hladu a žízni. Dante je překvapen, když vidí, že Foresta Donatiho zachránily modlitby jeho ženy.
Sedmý kruh (chtíč)
Vyhrazeno pro chlípníky, Vergilius vysvětluje vznik těla a vlití duše. Z hořícího kruhu zpívají chlípníci chválu cudnosti. Setkávají se s básníky Guidem Guinizellim a Arnautem Danielem. Ten žádá Danta o modlitbu. Anděl oznamuje, že Dante musí projít plameny, aby se dostal do pozemského ráje. Vergilius ho odevzdává do jeho svobodné vůle.
Pozemský ráj
V pozemském ráji mu středověká panna Maud nabídne, že ho provede a ukáže mu zázraky ráje. Vydávají se na cestu podél řeky Letes a objevuje se procesí, kterému předchází sedm darů Ducha svatého. Procesí představuje triumf církve. Objeví se Beatrice a nabádá ho k pokání. Básník se ponoří do vod Eunoe a zregeneruje.
Paradise
Kresba Cristobala Rojase znázorňující ráj v zemi Božská komedie
Ráj v Božské komedii je strukturován do devíti sfér a duše jsou rozděleny podle dosažené milosti. Vergilius a Dante se od sebe oddělují. Básník začíná cestu do Empyrea s Beatricí, kde sídlí Bůh.
První sférou je Měsíc (duchové, kteří porušili slib cudnosti).
Skvrny na měsíci představují ty, kteří selhali ve slibu cudnosti. Beatrice vysvětluje hodnotu slibu před Bohem a co může duše udělat, aby své selhání napravila. Odcházejí do druhé sféry, kde se setkávají s několika aktivními a prospěšnými duchy.
Druhou sférou je Merkur (aktivní a prospěšní duchové).
Duch císaře Justiniána sděluje Dantovi, že v Merkurovi jsou ti, kteří zanechali potomkům velká díla činu nebo myšlenky. Básník se ptá, proč si Kristus zvolil osud kříže jako spásu. Beatrice vysvětluje učení o nesmrtelnosti duše a vzkříšení.
Třetí sférou je Venuše (milující duchové).
Venušina sféra je osudem milenců, kteří dokázali ovládnout svou vášeň. Dante se setkává s Karlem Martelem, následníkem uherského trůnu, který odhaluje dva protichůdné případy ve své vlastní rodině. Dále se setkává s Fulkem z Marseille, který upozorňuje na hříchy Florencie, zejména na chamtivost duchovenstva.
Čtvrtou sférou je Slunce (lékaři ve filozofii a teologii).
Ve čtvrté sféře jsou doktoři teologie a filozofie. Tváří v tvář Dantovým pochybnostem mudrci odpovídají a učí. Svatý Tomáš Akvinský objasňuje nadřazenost Adama a Ježíše Krista nad moudrostí Šalamounovou. Hovoří také o svatém Františkovi z Assisi. Svatý Bonaventura chválí svatého Dominika.
Pátá sféra, Mars (mučedníci)
Pátou sférou je Mars. Je zasvěcen křesťanským mučedníkům, považovaným za bojovníky víry. Duše mučedníků jsou světla, která se shlukují do kříže. Beatrice chválí ty, kteří padli v křížových výpravách, a Dante se setkává se svým předkem Cacciaguidou, který byl křižákem. Ten předpovídá Dantovo vyhnanství.
Šestá sféra, Jupiter (Spravedliví vládci)
Je to sféra věnovaná dobrým vládcům, kde Jupiter působí jako alegorie (jako bůh řeckých bohů). Dante se zde setkává s velkými vůdci dějin považovanými za spravedlivé, jako byl Traján, o němž legenda říká, že konvertoval ke křesťanství.
Sedmá sféra, Saturn (kontemplativní duchové)
Saturn, sedmá sféra, je místem, kde odpočívají ti, kdo vedli na zemi kontemplativní život. Dante hovoří se svatým Damiánem o učení o předurčení, mnišství a špatných řeholnících. Svatý Benedikt také vyjadřuje zklamání nad osudem svého řádu. Dante a Beatrice zahajují přechod do osmé sféry.
Osmá sféra, hvězdy (vítězní duchové)
Osmá sféra odpovídá hvězdám souhvězdí Blíženců, které symbolizují vojenskou církev. Zjevuje se v ní Ježíš Kristus a Panna Maria, jejichž korunovace je svědkem. Beatrice žádá Danta o dar porozumění. Svatý Petr se ho ptá na víru, Jakub na naději a svatý Jan Evangelista na lásku. Dante z ní vychází jako vítěz.
Devátá sféra, krystalická (andělské hierarchie)
Básník vidí Boží světlo, obklopené devíti kruhy nebeských dvorů. Beatrice Dantovi vysvětluje shodu mezi stvořením a nebeským světem a andělé jsou popsáni podle učení svatého Dionýsa.
Empyrean (Bůh, andělé a požehnaní)
Dante nakonec vystupuje do Empyrea, místa mimo známý fyzický svět, pravého příbytku Boha. Básník je zahalen světlem a Beatrice je oděna do neobyčejné krásy. Dante rozeznává velkou mystickou růži, symbol božské lásky, v níž svaté duše nacházejí svůj trůn. Beatrice získává své místo vedle Ráchel. Dante je ve své poslední etapě veden svatým Bernardem. Nejsvětější svátostTrojice se Dantovi zjevuje v podobě tří stejných kruhů. Po osvícení Dante pochopí tajemství božské lásky.
Životopis Dante Alighieriho
Dante Alighieri (1265-1321) byl florentský básník, představitel tzv. Dolce stil nuovo (Sladký nový styl.) Jeho celé jméno bylo Durante di Alighiero degli Alighieri. Byl ženatý s Gemmou Donatiovou. Jeho prvním literárním dílem byl "Nový život" (1293), inspirovaný jeho milostným citem k Beatriz Portinariové.
Dante se zapojil do politického života Florencie od roku 1295. Spolu s Güelfy se účastnil konfrontace proti Ghibellinům. Byl vyslancem v San Gimignanu, nejvyšším florentským soudcem a členem Zvláštní rady lidu a Rady stovky. Poté, co byl obviněn z opozice vůči papeži, korupce a špatného hospodaření, ho čekalo vyhnanství. Zemřel ve městě Ravenna ve věku 56 let.
Viz_také: Báseň Trem de ferro, Manuel Bandeira (s analýzou)Mezi jeho díla patří: "Vida Nova"; "De Vulgari Eloquentia" (úvahy o lidové řeči); "Božská komedie" a "Il Convivio".
